Jdi na obsah Jdi na menu
 


Struktura jazyka

Ukázka textu
La akcento estas sur la antaŭlasta silabo. La kernon de la silabo formas vokalo. Vokaloj ludas grandan rolon en la ritmo de la parolo. Substantivoj finas per -o, adjektivoj per -a. La signo de la pluralo estas -j. La pluralo de „lasta vorto“ estas „lastaj vortoj“.

Esperanto je plánový jazyk, používaný dnes v mluvené i psané podobě. V gramatice převažují apriorní rysy s důrazem na pravidelnost a snadnou naučitelnost, zároveň však umožňuje velmi přesné vyjadřování. Jeho slovní zásoba pochází především ze západních jazyků, zatímco jeho syntax (větná skladba) a morfologie (tvarosloví) poukazují na silný slovanský vliv. Esperantské morfémy (nejmenší význam nesoucí stavební prvky jazyka) jsou neměnné a lze je téměř bez omezení kombinovat do rozmanitých slov, takže má tento jazyk mnoho společného s izolujícími jazyky jako je čínština, zatímco vnitřní struktura jeho slov připomíná aglutinační jazyky, jako jsou turečtina, svahilština a japonština.

Uvádí se, že 93 % slov esperanta je srozumitelných se znalostí románských, 90 % se znalostí germánských a 47 % se znalostí slovanských jazyků.[43] Úplná slovní zásoba čítá asi 350 000 slov, většina z nich je však snadno odvoditelná na základě znalosti kořene.

Abeceda

K zápisu jazyka se užívá 28 písmen:

Písmeno: a b c ĉ d e f g ĝ h ĥ i j ĵ k l m n o p r s ŝ t u ŭ v z
Výslovnost: a b c č d e f g h ch i j ž k l m n o p r s š t u u v z
IPA: a b t͡s t͡ʃ d e f g d͡ʒ h x i j ʒ k l m n o p r s ʃ t u w v z

Většina písmen se v esperantu píše a hlásky vyslovují stejně jako v češtině. Najdeme však i drobné odlišnosti. Písmeno ĝ se vyslovuje jako ve slově em; také užívání polohlásky ŭ není v češtině zřejmé: vyskytuje se pouze ve dvojhláskách aŭ, eŭ které se pak vyslovují stejně jako dvojhlásky au, eu v češtině ve slovech automobil či leukocit. Skupiny au, eu se v esperantu vyslovují jako dvě samostatné hlásky, což má v češtině obdobu například ve slovech naučit či pneumatika, které se vlastně vyslovují jako na-učit, pne-umatika. Esperanto je tedy v tomto ohledu přesnější než čeština, která v těchto případech nepřepisuje dokonale foneticky, nerozlišujíc, zda se o dvojhlásku jedná, či nikoli. Slabiky di, ti, ni se vyslovují nezměkčeně, stejně jako v češtině ve slovech diktátor, tinktura nebo nikotin.[44]

Slovní zásoba

Slovní zásoba pochází z různých národních jazyků. Některá nová slova i z neevropských, například z japonštiny, jedná se však o kmeny mezinárodně známé; většina nicméně pochází z hlavních evropských řečí – především z latiny, španělštiny, francouzštiny, němčiny a angličtiny. Kvůli značné shodě kmenů v těchto jazycích se mnoho esperantských kmenů objevuje ve více národních řečech.

Principy výběru slovních kmenů

Pojmenování dnů týdne byla převzata z románských jazyků, dle francouzských tvarů (dimanĉo, lundo, mardo…), názvy mnoha částí těla z latiny či řečtiny (hepato, okulo, brako, koro, reno…) a označení časových jednotekgermánských jazyků, dle německých tvarů (jaro, monato, tago…). Jména zvířat a rostlin pocházejí většinou z vědeckých latinských jmen.

Aglutinační charakter esperanta se projevuje např. v esperantské verzi hry Scrabble

Mnohé kořeny jsou srozumitelné mluvčím několika odlišných jazyků:

  • abdiki – mluvčím angličtiny, francouzštiny, italštiny a latiny
  • abituriento – mluvčím němčiny a ruštiny
  • ablativo – mluvčím angličtiny, italštiny, latiny a španělštiny
  • funto – mluvčím jidiš, němčiny, polštiny a ruštiny
  • ŝnuro – mluvčím češtiny, němčiny a polštiny

 

Ukázky slov

Zamenhof dále také pečlivě vytvářel malý počet původních slovních kmenů a především předpon a přípon, jimiž je tvořena valná část slov. Díky tomu se lze v esperantu vyjádřit plynně již po naučení nevelkého počtu kořenů (asi 500–2000 slov, předpon a přípon).

Ačkoli se Zamenhof snažil esperanto internacionalizovat, kvůli své slovní zásobě zůstalo do značné míry evropské. Tento rys ovšem není pozorovatelný výlučně u esperanta: většina projektů umělých řečí užívá společné evropské slovní kmeny. Hlavním rozdílem mezi esperantem a jinými plánovanými jazyky je neevropskost jeho gramatiky, o kterou se sám Zamenhof snažil především. Gramatická slovíčka (například přípony) jsou ovšem uzpůsobena tak, že si mnozí Evropané cizost gramatiky ani neuvědomují.

Plena Manlibro de Esperanta Gramatiko („Úplná příručka esperantské gramatiky“) Bertila Wennergrena, člena Akademie esperanta

Gramatická pravidla

  • Podstatná jména
  Nominativ Akuzativ
Číslo jednotné -o -on
Číslo množné -oj -ojn

Podstatné jméno má vždy koncovku -o, množné číslo -j. Esperanto má pouze dva mluvnické pády: nominativ (nominativo, odpovídá českému 1. pádu) a akuzativ (akuzativo, odpovídá českému 4. pádu). Akuzativ se tvoří připojením koncovky -n: la patro – la patron, la patroj – la patrojn. Ostatní mluvnické pády se vyjadřují pomocí předložek, např.: kun la patro – s otcem, al la patro – k otci, de la patro – od otce.

  • Přídavná jména
  Nominativ Akuzativ
Číslo jednotné -a -an
Číslo množné -aj -ajn

Přídavné jméno má vždy koncovku -a a skloňuje se jako podstatné jméno. Druhý stupeň se tvoří pomocí příslovce pli – více, třetí pomocí příslovce plej – nejvíce; slovo než se překládá jako ol: např. pli blanka ol neĝo – bělejší než sníh; la plej blanka – nejbělejší.

  • Osobní zájmena
  Číslo jednotné Číslo množné
První osoba mi (já) ni (my)
Druhá osoba ci, vi (ty, vy)
Třetí
osoba
rod mužský li (on) ili (oni)
rod ženský ŝi (ona)
rod neurčitý ĝi (ono)
Neurčité oni („někdo“)
Zvratné si (se)

Osobní zájmena jsou: mi – já; vi – ty, vy, Vy; li – on; ŝi – ona; ĝi – ono; si – se; ni – my; ili – oni, ony, ona. Je-li v druhé osobě třeba rozlišit jednotné a množné číslo, lze pro jednotné užít zájméno ci – ty, se kterým se však lze setkat jen zřídka. Zájmeno oni se užívá k vyjádření neurčitého podmětu, podobně jako německé man či francouzské on: oni diras – říká se. Přivlastňovací zájmena se tvoří koncovkou přídavného jména -a: mia – můj. Zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména: min – mě, mne.

  • Základní číslovky jsou nesklonné: 1 – unu, 2 – du, 3 – tri, 4 – kvar, 5 – kvin, 6 – ses, 7 – sep, 8 – ok, 9 – naŭ, 10 – dek, 100 – cent, 1000 – mil. Čísla se tvoří prostým řazením číslovek: 5432 – kvin mil kvarcent tridek du. Řadové číslovky mají koncovku přídavného jména: kvara – čtvrtý. Násobné se tvoří příponou -obl-: kvarobla – čtyřnásobný, kvaroble – čtyřnásobně. Zlomky mají příponu -on-: kvarono – čtvrtina, hromadné číslovky -op-: kvarope – čtyři a čtyři (čtyřmo, ve čtveřicích), podílné po: po kvar – po čtyřech. Číslovky mohou být též podstatnými jmény a příslovci: kvaro – čtyřka, kvare – za čtvrté.

 

  • Slovesa
  Oznamovací způsob Příčestí činné Příčestí trpné Neurčitek Rozkazovací způsob Podmiňovací způsob
Čas minulý -is -int- -it- -i -u -us
Čas přítomný -as -ant- -at-
Čas budoucí -os -ont- -ot-

Sloveso se nemění ani v osobě ani v čísle: mi faras – dělám, la patro faras – otec dělá, ili faras – oni/ony/ona dělají. Přítomný čas má koncovku -as, minulý -is, budoucí -os, podmiňovací způsob -us, rozkazovací způsob -u, neurčitý způsob -i.

Příčestí a přechodníky mají v esperantu větší rozlišovací schopnost:

    • přítomné činné končí na -ant: faranta – dělající
    • minulé činné končí na -int: farinta – dělavší
    • budoucí činné končí na -ont: faronta – hodlající dělat
    • přítomné trpné končí na -at: farata – dělán, dělaný
    • minulé trpné končí na -it: farita – udělán, udělaný
    • budoucí trpné končí na -ot: farota – mající být dělán
    • Přechodníky končí na -e: farante – dělaje, farinte – udělav, faronte – hodlaje dělat
    • Všechny tvary trpného rodu se tvoří pomocí příslušného tvaru pomocného slovesa esti – být a trpného příčestí dotyčného slovesa, při čemž se pro konatele používá předložky de: ŝi estas amata de ĉiuj – (ona) je milována všemi.

 

  • Souvztažná slova
  Tázací Ukazovací Neurčité Všeobecné Záporné
ki- ti- i- ĉi- neni-
Vlastnosti -a kia
(jaký)
tia
(takový)
ia
(nějaký)
ĉia
(všelijaký)
nenia
(nijaký)
Důvodové -al kial
(proč)
tial
(proto)
ial
(z nějakého důvodu)
ĉial
(ze všech důvodů)
nenial
(bez důvodu)
Časové -am kiam
(kdy)
tiam
(tehdy)
iam
(někdy)
ĉiam
(vždy)
neniam
(nikdy)
Místní -e kie
(kde)
tie
(tam)
ie
(někde)
ĉie
(všude)
nenie
(nikde)
Způsobové -el kiel
(jak)
tiel
(tak)
iel
(nějak)
ĉiel
(všelijak)
neniel
(nijak)
Přivlastňovací -es kies
(čí)
ties
(toho)
ies
(něčí)
ĉies
(všech)
nenies
(ničí)
Věci -o kio
(co)
tio
(to)
io
(něco)
ĉio
(vše)
nenio
(nic)
Množstevní -om kiom
(kolik)
tiom
(tolik)
iom
(trochu)
ĉiom
(všechno)
neniom
(ani trochu)
Osobní/Vztažné -u kiu
(kdo, který)
tiu
(ten)
iu
(někdo)
ĉiu
(každý)
neniu
(nikdo)

Mezi souvztažná slova patří korelativní zájmena a zájmenná příslovce. Systém jejich odvozování přehledně ukazuje tabulka.

  • Příslovce

Příslovce odvozená od přídavných jmen mají koncovku -e, stupňují se také jako přídavná jména: laŭta – hlasitý, laŭte – hlasitě; mia frato kantas pli bone ol mi – můj bratr zpívá lépe než já.

  • Předložky se všechny pojí s nominativem, některé (při určování směru) také s akuzativem.
  • Spojky jsou užívány stejně, jako ve slovanských jazycích.
  • Člen určitý (la) je stejný pro všechny rody a pády v čísle jednotném i množném.
  • Každé slovo se čte tak, jak je psáno.
  • Přízvučná slabika je u víceslabičných slov vždy druhá od konce, vyslovuje se tedy: Mi ĉion povas fari en tiu, kiu min fortikigas.
  • Složená slova se tvoří prostým spojením slov, přičemž lze odvrhnout koncovku: skrib-maŝino – psací stroj, maŝin-skribo – strojové písmo, písmo psané strojem.
  • Zápor se tvoří ve větě pouze jedním záporným slovem (záporkou): Nikdo to neviděl – Neniu tion vidis. (Nesprávně: Neniu tion ne vidis). Nikdo z nás nikdy nic takového neviděl – Neniu el ni iam ion tian vidis. (Nesprávně: Neniu el ni neniam nenion tian ne vidis).
  • Na otázku „kam“ se odpovídá akuzativem: hejmen – domů, Pragon – do Prahy.
  • Každá předložka má určitý a stálý význam; v nerozhodném případě lze použít neurčitou předložku je, která je překládána dle kontextu různě: sopiro je la patrujo – touha po vlasti, Je kioma horo? – V kolik hodin?.
  • Takzvaná cizí slova se přejímají obvykle beze změny, píší se však foneticky.[44]

Srovnání esperantského a českého textu

Patro nia,
kiu estas en la ĉielo,
sanktigata estu via nomo.
Venu via regno.
Fariĝu via volo,
kiel en la ĉielo, tiel ankaŭ sur la tero.
Nian panon ĉiutagan donu al ni hodiaŭ.
Kaj pardonu al ni niajn ŝuldojn,
kiel ankaŭ ni pardonas al niaj ŝuldantoj.
Kaj ne konduku nin en tenton,
sed liberigu nin de la malbono.
Amen.[45]

Otče náš,
jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá
jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.[46]

zvuk Nahrávka modlitby Otče náš v esperantu