Jdi na obsah Jdi na menu
 


Esperantská současnost

Symboly esperanta
Esperantská vlajka Jubilejní symbol
Esperantská vlajka Jubilejní symbol
Podrobnější informace naleznete v článku Esperantská kultura.

V dnešním světě, který stále jasněji vnímá práva menšin i jazykovou a kulturní rozmanitost, získává mezinárodní jazyk esperanto opět pozornost rozhodujících činitelů. Nevládní organizace a sdružení naléhají, aby se nastolila otázka mezinárodní řeči na pořad diskuze Spojených národůEvropské unie. V červenci 1996 Sympozium mezinárodních organizací na počest Inazo Nitobeho svolalo v Praze skupinu nezávislých expertů, kteří prověřovali tehdejší postavení esperanta a navrhli jeho začlenění do aktuálních rozhovorů o jazykových právech a jazykové politice. Pražský manifest (přijatý na Světovém esperantském kongresu roku 1996 v Praze), moderní deklarace hodnot a cílů motivujících esperantské hnutí, zdůrazňuje jazykovou demokracii a zachování jazykové rozmanitosti. Mezi známými osobnostmi používajícími esperanto v poslední době jsou mimo jiné nositel Nobelovy ceny Reinhard Selten (1994), mistryně světa v šachu Judit PolgárováTivadar Soros, otec finančníka George Sorose. Esperanto se jako komunikační prostředek používá i v projektu „Dialogy domorodců“, programu na posilnění výměny zkušeností mezi domorodými národy ve světě, který odmítá bývalé koloniální jazyky.

Tvůrce esperanta Ludvík Lazar Zamenhof věděl, že jazyk se musí rozšiřovat kolektivním používáním, proto omezil svůj prvotní návrh na minimální gramatiku a malou slovní zásobu. Dnes je však esperanto plně rozvinutým jazykem s celosvětovou komunitou mluvčích a kompletními vyjadřovacími prostředky. Mnohé ze Zamenhofových idejí předešly myšlenky zakladatele moderní lingvistiky Ferdinanda de Saussure, jehož bratr René byl esperantistou.

Odborný esperantský slovník Plena Ilustrita Vortaro uvádí 16 780 slovních kořenů a 46 890 lexikálních jednotek.

Stav vývoje jazyka

Na začátku jazyk esperanto sestával z asi tisíce slovních kořenů, z nichž bylo možno vytvořit 10–12 tisíc slov. Dnešní esperantské slovníky často obsahují i 15–20 tisíc kořenů, ze kterých lze již vytvářet slov statisíce; jazyk se navíc stále vyvíjí. Aktuální tendence sleduje a kontroluje Akademie esperanta. V průběhu historie již bylo esperanta využíváno za účelem dosažení téměř všech představitelných cílů, některé z nich byly problematické či vyvolávající polemiku. Esperanto bylo zakázáno a jeho uživatelé pronásledování jak za Stalina, který je považoval za „řeč kosmopolitů“, tak za Hitlera, pro nějž to byla „řeč Židů“ (Zamenhof, tvůrce esperanta, byl Žid).

Nynější esperanto je výsledkem kolektivní práce několika set básníků, filologů, spisovatelů a tří generací jeho uživatelů.[29] Za více než 120 let bylo vytvořeno mnoho tisíc slov, výrazů, slovních obratů, metafor aj., byly také vypracovány desítky odborných slovníků pro různé vědní obory.

Uživatelé jazyka

Podrobnější informace naleznete v článku Esperantista.

Světový esperantský svaz (UEA – Universala Esperanto-Asocio), jehož členové tvoří nejaktivnější část esperantské komunity, má své národní svazy v 62 státech a individuální členy v téměř dvojnásobném počtu zemí. Počet prodaných učebnic a členské statistiky místních skupin ukazují, že lidí s minimální znalostí jazyka jsou statisíce či dokonce miliony. Mluvčí esperanta se nacházejí na celém světě a to se značnou koncentrací v tak různých zemích jako je Brazílie, Bulharsko, Čína, Írán, Japonsko, Kuba či Madagaskar.

Podle údajů projektu Ethnologue je celkový počet mluvčích esperanta odhadován na dva miliony, z toho asi pro dva tisíce je díky jeho používání v domácnostech, především v mezinárodních manželstvích, esperanto rodným jazykem.[2] Historik a esperantista Ziko Marcus Sikosek tento odhad označil za nadsazený, vycházeje z porovnání s reálnými počty mluvčích v Kolíně nad Rýnem a počty členů esperantských organizací.[30] Jiné odhady udávají skromnější čísla, obvykle mezi statisícem a miliónem. Nepřesnosti v údajích plynou především ze skutečnosti, že počet uživatelů kteréhokoli mezinárodního pomocného jazyka je obecně obtížné zjistit, jelikož například sčítáním lidu se ve většině zemí světa zjišťuje pouze mateřský jazyk obyvatel, nikoli jejich další jazykové znalosti.[31]

Vyučování esperanta

Dorozumívat se esperantem je možno začít velmi rychle, což poskytuje ideální úvod do studia cizích jazyků. Už za několik týdnů si mohou studenti začít v této řeči dopisovat a za několik měsíců mohou v rámci svých škol či soukromě cestovat do ciziny. Experimentální a neformální pozorování naznačují, že předcházející učení se esperantu může mít pozitivní účinky na následné studium jiných cizích jazyků (hovoří se o takzvaném propedeutickém efektu). Byly prováděny i některé pokusy o formální výzkum tohoto fenoménu: například skupina studentů, která se učila rok esperanto a poté tři roky francouzštinu, měla lepší výsledky než kontrolní skupina, která se učila francouzštinu celé čtyři roky.[32] Podobné výsledky byly získány, i když byla druhým jazykem japonština nebo při zkrácení doby experimentu na polovinu. Zmiňovaná studie však již neuvádí, jakých výsledků dosahují studenti, kteří se v prvním roce učí jiný cizí jazyk než esperanto, například latinu.

Ačkoli se esperanto vyučuje na některých školách (v Česku dnes například na Masarykově univerzitěBrněUniverzitě PalackéhoOlomouci), nejčastěji se ho lidé učí jako samouci, pomocí korespondenčních či multimediálních kurzů (papírovouelektronickou poštou nebo prostřednictvím internetových stránek jako je lernu!) či v místních esperantských klubech. Existují učebnice a pomůcky pro samouky ve více než 100 jazycích.

Esperanto je jako jediný umělý jazyk uznaným liturgickým jazykem římskokatolické církve.

Oficiální status a uznání

Esperanto není oficiálním jazykem žádné země, přestože na počátku 20. století existovaly plány na ustanovení Neutrálního Moresnetu jako vůbec prvního esperantského státu a na krátce existujícím umělém Růžovém ostrově existoval roku 1968 mikronárod, jenž používal esperanto jako svůj oficiální jazyk. Tato řeč nicméně slouží jako oficiální pracovní jazyk pro několik (většinou esperantských) neziskových organizací.[33] Esperanto je také jediným schváleným umělým liturgickým jazykem katolické církve.[17][18][19]

Roku 1954 Valné shromáždění UNESCO uznalo, že výsledky dosažené esperantem jsou v souladu s cíli této organizace. V důsledku toho byly ustanoveny oficiální vztahy mezi UNESCO a Světovým esperantským svazem, který se stal nestátní členskou organizací kategorie B.[34] Spolupráce mezi nimi přetrvává: Roku 1977 vystoupil generální ředitel UNESCO Amadou-Mahtar M´Bow s projevem na 62. Světovém esperantském kongresuislandském Rejkjavíku. V roce 1985 vyzvalo Valné shromáždění UNESCO členské státy a mezinárodní organizace jak k zavedení studijních programů o jazykovém problému a esperantu ve školách, tak k prostudování možnosti využití tohoto jazyka v mezinárodním styku. Světový esperantský svaz má také poradní vztahy s Organizací spojených národů (OSN), UNICEF, Radou Evropy, Organizací amerických státůMezinárodní organizací pro normalizaci (ISO).[16][35]

Využití esperanta

Schůze a cestování

V esperantu se každoročně konají stovky mezinárodních konferencí a setkání – bez tlumočníků. Největšími jsou Světové esperantské kongresy, naposledy pořádané ve městech Fortaleza, Brazílie (2002); Göteborg, Švédsko (2003); Peking, Čína (2004); Vilnius, Litva (2005); Florencie, Itálie (2006); Jokohama, Japonsko (2007); Rotterdam, Nizozemsko (2008). Další se budou konat ve městech Białystok, Polsko (2009), a Havana, Kuba (2010). V letech 19211996 hostila Světový kongres Praha. Od roku 1938 se konávají také Mezinárodní kongresy esperantské mládeže; v Česku se tento kongres uskuteční poprvé roku 2009, kdy jej bude hostit Liberec. První sympozium esperantistů v arabských zemích se uskutečnilo v Ammánu roku 2000, pátý Celoamerický kongres byl pořádán roku 2001Ciudad de MéxicoAsijský kongres v Soulu roku 2002.

Pasporta Servo je služba pro podporu využití esperanta v cestování. Zabezpečuje ji sekce mládeže Světového esperantského svazu. Jejím základem je každoročně vydávaná publikace, obsahující adresy asi 1300 hostitelů v 89 zemích (vydání z roku 2007), poskytujících bezplatně ubytování cestujícím hovořícím esperantem.

Výzkum a knihovny

Knihovna Španělského esperantského muzea disponuje více než 10 000 knihami a 13 000 ročníkovými sbírkami časopisů

Na mnoha univerzitách je esperanto součástí lingvistických kurzů, některé ho nabízejí jako nezávislý studijní obor. Zvláště pozoruhodné jsou Univerzita Eötvöse LorándaBudapešti s oddělením esperantologie na katedře všeobecné a aplikované jazykovědy a Univerzita Adama Mickiewiczepolské Poznani s diplomovým programem z interlingvistiky.[36] Bibliografie amerického Sdružení moderních jazyků registruje každoročně více než 300 odborných publikací o esperantu. Knihovna Esperantského svazu Velké Británie má více než 20 tisíc svazků. Mezi další velké knihovny patří Hodlerova knihovna v rotterdamském ústředí Světového esperantského svazu, Esperantská knihovna v německém Aalenu nebo knihovna Mezinárodního esperantského muzea ve Vídni, které je součástí Rakouské národní knihovny. Knihovny ve Vídni a Aalenu poskytují informace o svých sbírkách také prostřednictvím internetu a jsou přístupné prostřednictvím mezinárodní meziknihovní výpůjční služby.

Profesní kontakty a odborné zájmy

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam esperantských organizací.

Esperantisté jsou sdruženi i v rozmanitých odborných svazech, jako např. lékaři, spisovatelé, železničáři, vědci, hudebníci a mnozí jiní. Tato sdružení často vydávají své vlastní časopisy, organizují konference a pomáhají rozšiřovat profesionální a speciální využívání esperanta. Mezinárodní akademie věd v San Marinu, která zařadila esperanto mezi svých pět pracovních jazyků, usnadňuje spolupráci na univerzitní úrovni. Původní a přeložené publikace pravidelně vycházejí v oborech astronomie, informatika, botanika, entomologie, chemie, právo a filozofie. Existují zájmové organizace, jako jsou skauti, zrakově postižení, šachisté, hráči Go (japonská národní hra). Mládežnícká sekce Světového esperantského svazu – Světová esperantská mládež (TEJO) organizuje mezinárodní setkání a vydává svá vlastní periodika. Buddhisté, šintoisté, katolíci, kvakeři, protestanti, mormoni a bahaisté mají vlastní esperantské organizace. Rovněž mnohé další společenské organizace používají esperanto.

Literatura

Podrobnější informace naleznete v článku Esperantská literatura.

V esperantu existuje jak původní, tak přeložená literatura, celkem čítající asi 50 000 titulů.[37][38] Bohatou literární tradici esperanta uznává i Mezinárodní PEN klub, jehož esperantská sekce byla založena během 60. kongresu klubu v září 1993. Mezi význačné současné spisovatele píšící v esperantu patří: Trevor Steele (Austrálie), István Nemere (Maďarsko), Spomenka Štimec (Chorvatsko); básnici Michail Gišpling (Rusko / Izrael), Abel Montagut (Španělsko) a Eli Urbanová (Česko); esejisté a překladatelé Probal Dašgupta (Indie) a Kurisu Kei (Japonsko). Nedávno zesnulý básník William Auld byl za svou poetickou tvorbu několikrát (mj. v letech 1999 a 2000) navržen na Nobelovu cenu za literaturu.

Mezi známá literární díla přeložená do esperanta a vydaná v poslední době se řadí například Stařec a moře od Hemingwaye, Pán prstenů od Tolkiena, Sto roků samoty od García Márqueze, Čtyřverší Omara Chajjáma, Plechový bubínek Güntera Grasse, Milion Marca Pola či velká rodinná sága Cchao Süe-čchina Sen v červeném domě. Pro děti je kromě Asterixe, Medvídka Pú a Tintina přeložena například i Pipi Dlouhá Punčocha a všechny knihy Mumínků finské autorky Tove Janssonové; texty některých překladů lze nalézt rovněž na internetu. Naopak z esperanta byla do slovenštiny přeložena Maškaráda, kniha Tivadara Sorose vydaná esperantem roku 1965: autor v ní popisuje život rodiny v Budapešti během nacistické okupace.

Hudba

Čtyřčlenná nizozemská hudební skupina Kajto se zaměřuje na frískou lidovou hudbu, námořnické písně a kánony

Hudební žánry v esperantu zahrnují lidové písně, rockovou hudbu, kabarety, písně pro sólisty a pro sbory i operu. Populárni skladatelé a umělci, včetně britského Elvise Costelly a amerického Michaela Jacksona, nahrávali písně v esperantu, komponovali skladby inspirované tímto jazykem nebo jej používali ve svých propagačních materiálech. Některé písničky z alba Esperanto od Warner Brothers, které vyšlo – celé v esperantu – ve Španělsku v listopadu 1996, dosáhly vysokého umístění ve španělských hitparádách. Klasická díla pro orchestr a sbor s esperantskými texty jsou Sútra srdce od Lou Harrisona a První symfonie od Davida Gainese (oba z USA). Ve francouzském Toulouse existuje hudební vydavatelství Vinilkosmo, které se specializuje na produkci esperantské hudby. Hudbu v esperantu lze najít také na internetu, včetně několika webových stránek věnovaných esperantskému karaoke.

Divadlo a kino

Divadelní hry od dramatiků tak různorodých jako Goldoni, Ionesco, Shakespeare a Alan Ayckbourg se v posledních letech hrají i v esperantu. Mnohá dramata od Shakespearea existují i v esperantském překladu: např. v prosinci 2001 předvedla skupina místních herců v Hanoji esperantskou verzi představení Král Lear. Ačkoliv Chaplinův Diktátor použil ve svých scénách plakáty a nápisy v esperantu, celovečerní filmy jsou méně obvyklé. Přesto existuje asi 15 celovečerních filmů, které se tématu esperanta nějakým způsobem dotýkají.[39] Pozoruhodnou výjimkou je kultovní film Incubus (v hlavní roli William Shatner), jehož dialogy jsou výlučně v esperantu. V poslední době se objevilo také několik amatérských esperantských filmových projektů a společností, které produkují krátké snímky plně v esperantu, obvykle v délce několika desítek minut.

Periodika

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam esperantských časopisů.

V esperantu se pravidelně vydává více než 100 časopisů a revuí, včetně zpravodajského měsíčníku „Monato“ („Měsíc“), literární revue „Beletra almanako“ („Beletristický almanach“) a revue „Esperanto“ Světového esperantského svazu. Dvojtýdeník aktualit „Eventoj“ („Události“) je nabízen i v bezplatné elektronické verzi a svým předplatitelům jsou v elektronické podobě dostupné i ostatní zmiňované a další významné časopisy, včetně internetového archivu starších čísel. Dále vycházejí také periodika o medicíně, přírodních vědách, časopisy s náboženskou tematikou, pro mládež, pro pedagogy, stejně jako literární revue či různé speciálně zaměřené časopisy.

Rozhlas a televize

Esperantská redakce Polského rozhlasu připravuje každodenně dvacetiminutové internetové vysílání v esperantu

Rozhlasové stanice v Brazílii, Číně, Kubě či Vatikánu vysílají v esperantu pravidelné relace. Některé rozhlasové programy lze poslouchat také na internetu, další stanice (profesionální i amatérské) působí na internetu primárně. Televizní kanály v různých zemích vysílají kurzy esperanta, včetně nejnovější 16-dílné adaptace kurzu BBC „Mazi en Gondolando“ („Mazi v Gondolandu“), kterou odvysílal televizní kanál Polsko 1. V letech 20052006 byl v provozu také projekt mezinárodní internetové esperantské televize „Internacia Televido.“

Internet

Elektronické sítě a především internet jsou nejrychleji rostoucími prostředky komunikace mezi uživateli esperanta. Existuje mnoho stovek diskuzních skupin v esperantu, které se zabývají rozmanitými tématy, od používaní jazyka v rodině až po obecnou teorii relativity. Esperanto se využívá i v komunikačních chatových protokolech jako jsou ICQ, IRC, Skype, Jabber či Paltalk. Webové stránky v esperantu se počítají na statisíce.

Služby UEA

Podrobnější informace naleznete v článku Světový esperantský svaz.

Světový esperantský svaz (UEA) vydává knihy, revue a ročenku se seznamem esperantských organizácí a místních reprezentantů na celém světě. Tyto publikace, společně s informacemi o nosičích CD a DVD, kazetách atd. se nacházejí v katalogu knih, který si lze od UEA vyžádat písemně nebo konzultovat na jeho webových stránkách. Knihkupectví UEA má v zásobě více než 3500 titulů. Série „Esperantské dokumenty“, kterou UEA vydává v esperantu, angličtině a francouzštině, obsahuje studie a referáty o aktuální situaci esperanta. Tyto publikace si je možné obstarat v ústředí UEA v Rotterdamu.

Esperantské hnutí v Česku

Podrobnější informace naleznete v článku Esperantské hnutí v Česku.

V dnešní době jsou hlavními reprezentanty esperanta v Česku Český esperantský svaz,[40] který čítá necelých 900 zaregistrovaných členů,[41] a Česká esperantská mládež, která od svého znovuobnovení jako občanské sdružení v roce 2005 sdružuje mladé esperantisty do věku 30 let.[42] Český esperantský svaz hostil roku 1996Praze 81. Světový kongres esperanta, Česká esperantská mládež bude v červenci 2009 ve spolupráci s organizacemi z Německa a Polska pořádat v Liberci 65. Mezinárodní kongres esperantské mládeže. Další činnost probíhá v klubech esperantistů ve větších městech po celé České republice. Kluby vydávají časopisy, pořádají kongresy, letní tábory a mnohé další akce. Kromě toho existují v Česku také další mluvčí esperanta, jejichž počet není možné určit, protože nejsou zapojeni do činnosti žádné organizace a vykonávají činnost „na vlastní pěst“ či sporadicky, a nebo jsou pouze pasivními uživateli tohoto jazyka.