Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Esperanto

 

Esperanto (původně Lingvo Internacia„mezinárodní jazyk“) je nejrozšířenějším mezinárodním plánovým jazykem.[1] Název je odvozen ze pseudonymu, pod nímž roku 1887 židovský lékař Ludvík Lazar Zamenhof základy této řeči publikoval. Záměrem tvůrce bylo vytvořit snadno naučitelný neutrální jazyk, vhodný pro použití v mezinárodní komunikaci; jeho cílem však nebylo nahradit ostatní národní řeči.

Ačkoliv žádná země nepřijala esperanto jako úřední jazyk, je používáno komunitou o odhadovaném počtu 100 000 až 2 000 000 mluvčích, z čehož asi tisícovku tvoří mluvčí rodilí.[2] Dosáhlo také některých mezinárodních uznání, jako jsou dvě rezoluce UNESCO či podpora známých osobností veřejného života. V současnosti je esperanto využíváno pro účely cestování, dopisování, mezinárodních setkání a kulturních výměn, kongresů, vědeckých diskuzí, původní i překladové literatury, divadlakina, hudby, tištěnéhointernetového zpravodajství, rozhlasového a televizního vysílání.

Slovní zásoba esperanta pochází především ze západoevropských jazyků, zatímco jeho skladbatvarosloví poukazují na silný slovanský vliv. Morfémy jsou neměnné a lze je téměř bez omezení kombinovat do rozmanitých slov, esperanto má tedy mnoho společného s izolujícími jazyky jako je čínština, zatímco vnitřní struktura jeho slov připomíná jazyky aglutinační jako je japonština, svahilština nebo turečtina.

Esperanto (Esperanto)
Tvůrce projektu: Ludvík Lazar Zamenhof
Rok zveřejnění: 1887
Rozšíření:
rozptýleně ve 115 zemích, nejvíce ve střednívýchodní Evropě, Brazílii, Číně a východní Asii

Počet mluvčích:

Klasifikace:

Písmo: Latinka

Zvláštnosti:

Podstatná a přídavná jména, slovesa a odvozená příslovce lze rozpoznat podle charakteristických koncovek.(*)

Postavení
Regulátor: Akademie esperanta
(Akademio de Esperanto)
Úřední jazyk: některé mezinárodní organizace
Kódy
ISO 639-1: eo
---
epo (B) epo (T)
SIL: ESP
Wikipedie
eo.wikipedia.org

TOPlist